Děti a technologie: Rizika a přínosy technologií

Technologie a interaktivní média tu s námi jsou a zůstanou tady i nadále. Malé děti žijí ve světě interaktivních médií. Jak už jsme v předchozím článku zmiňovali, děti chtějí mít to, co mají jejich kamarádi, a především to co vidí u rodičů. Nelze počítat tedy s tím, že dítě jeho touha po technologii přejde, je potřeba tento „problém“ řešit. Diskuse o závadnosti či zázračnosti digitálních technologií v souvislosti s dětmi a jejich rozvojem je tu již nějaký čas a je plná emocí. Někteří autoři šíří obavy a technologie považují za „toxické“ , jiní spatřují v nadcházející generaci naději a hovoří o „digitálních domorodcích“, kteří pozmění tvář světa. Jaké jsou tedy důsledky používání technologií? Jaká jsou reálná rizika a reálné přínosy technologií pro děti?

Rizika

Pro tělesný vývoj dítěte může být v souvislosti s používáním chytrých zařízení nevhodná pozice těla při hraní – například oči příliš blízko obrazovky, nakloněná hlava ke straně či špatný sed. Časté, dlouhé vysedávání u televize může vést k obezitě a proto experti doporučují dobu sledování televize omezit. Interaktivní média (jako např. počítače a smartphony) jsou oproti televizi méně riziková, jen je třeba dbát na to, aby nevytěsnila fyzickou aktivitu – sport, hraní si venku apod.

Výzkumnice a profesorka Susan W. Haugland nedoporučuje vystavovat děti mladší 3 let počítačům a dalším podobným přístrojům s tím, že se v tomto věku „učí hlavně skrze své tělo“. Mimo toho ostatní experti nabádají k stanovování jasných limitů používání technologií – neměly by přespříliš vytěžovat myšlenkové kapacity, které jsou potřebné v různých oblastech vývoje dítěte. Edward L. Swing s kolegy sledoval vliv televize a videoher na problémy s pozorností u dětí starých 6 až 12 let. Došli k závěru, že tato digitální média jsou rizikovým faktorem pro soustředění. Proto souhlasí s doporučením amerického sdružení pediatrů American Academy of Pediatrics používat zmíněná media maximálně dvě hodiny denně.

Dopady na sociální vývoj dítěte velmi souvisí s obsahem, který se k dětem skrze TV či videohry dostává. V pořadech a hrách pro mladší děti by nemělo figurovat násilí v jakékoli podobě – fyzické, ani slovní, ani vztahové. Z rodinného a sociálního hlediska jsou lepší hry neizolující děti od ostatních, umožňující společné hraní – rodič může a měl by sdílet zážitek se svým dítětem.

Přínosy

Jistě by rodiče mělo zajímat, jak je možné digitální média použít pro dobro dítěte. Začněte s motivační rovinou, která se sama nabízí – děti se přirozeně učí hrou. A můžete si povšimnout že stahování digitálních her na úložištích aplikací, i digitální zábava děti rapidně roste. Též děti samotné odpovídají, že nejvíce je na hrách zajímá to, že „jsou zábavné“. Toho může být nejlépe využito při tvorbě vzdělávacích her a použití technologií ve vzdělávání.

Při rozumně omezené době hrání výukových videoher je možné snížit rizika, a naopak posílit pozitivní dopady pro rozvoj myšlení už u předškoláků. Chytré hry se dokážou dítěti přizpůsobit a poskytovat mu přiměřenou výzvu, která jej posune dále. Rozvoj může být podpořen v řadě oblastí – výzkumy potvrzují například učení předškolních konceptů a rozvoj poznávacích dovedností, rozvoj matematického myšlení nebo podporu schopnosti řešit problémy.

Ukazuje se, že kvalitní hry mohou děti spojovat dohromady a že mohou vést ke zlepšení toho, jak se děti mezi sebou chovají. Děti samotné preferují hraní her s kamarády oproti hraní o samotě. Unikátní výzkum skládající se ze tří studií z USA, Singapuru a Japonska potvrdil, že bez ohledu na kulturu či stáří dětí mohou správně navržené hry podpořit prosociální chování a vylepšit mluvu v cizím jazyku. Pokud se rodiče zajímají o to, co děti s technikou dělají, zvyšuje to motivaci dětí – rodič by měl aktivně komunikovat s dítětem o hrách a o tom, co jej baví.

Související články:

Scroll Up Back to articles

Share your experience with us!

#AnnieBabyMonitor
Don't miss anything!